Krista jsem měl čest zahlédnout v Jeruzalémě v roce 2020. Se
ženou jsme v jedné kavárně popíjeli kávu a fresh z granátových
jablek. Šel s batohem kolem nás nahoru směrem k domu Pontského
Piláta. Na nohách měl obyčejné tenisky, krátké kalhoty a tričko s
nápisem Ramones. Chtěl jsem za ním jít pro podpis a selfíčko, jenže
jsem na stůl vylil kafe, a než jsem to nějak poutíral, zmizel. Po
chvíli nás jeho směrem už nepustila izraelská armáda, neboť ten den
byl zabit Sulejmání a atmosféra v ulicích patřičně zhoustla.
Toho dne jsem si uvědomil, že příběh starý přes dva tisíce let se
mohl stát i dnes a v jistém slova smyslu se i děje neustále. Uzrálo
ve mně dávné rozhodnutí tento příběh někdy namalovat. V roce 2023
mi zadal jeden soukromý sběratel jako zakázku volný cyklus. Navrhl
jsem mu právě tuto Křížovou cestu a on souhlasil. Od prvního
momentu mi přišlo škoda, že na toto dílo budou hledět pouze jedny
oči, a tak se začala rodit myšlenka vydat cyklus knižně. Můj nápad
oslovit mé oblíbené teology a duchovní, aby napsali ke každému
výjevu svoje vlastní pojednání, se plně kryl s nabídkou záhy
přijatou od nakladatelství Cesta, které zaujala moje práce sdílená
na sociálních sítích. Doufám, že vám úvahy napsané k mým obrazům
dodají odvahu přemýšlet o Kristu současně, aktuálně, a především
osobně.
Texty k jednotlivým zastavením napsali Pavel Hošek, Janette
Oubrechtová, David Kubíček, Sandra Silná, Alexandr Flek, Mireia
Ryšková, Edita Vendula Vahalíková, Ladislav Heryán, David Novák,
Juraj Dovala, Tomáš Holub, Marek Vácha, Lukáš Targosz a Štěpán
Hájek.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.