Brice Petit je prožraný červotočem verše. Vidí ho všude a ve
všem, od hudební linky řinoucí se z flétny po píchlou duši jízdního
kola. Neovládá jiný způsob, jak se potýkat se světem, jehož křivdy
a lži vnímá s chorobnou citlivostí. Svědí ho to úporně a škrábat se
umí pouze verši, které nezadržitelně bují v jeho hlavě jako
rakovina metastázující na papír. Proti tomu nezadržitelnému výronu
dobrovolně postavil hráz v podobě už téměř dvacet let trvajícího
publikačního půstu. Jenže na to, aby bujel, jeho verš jíst
nepotřebuje. A dál Brice Petita donekonečna odklepává na nový
řádek.
Petr Zavadil