Tématem tohoto čísla Kontradikcí je ekosocialismus v
postkomunistických zemích.
Změna klimatu pro lidstvo představuje existenční výzvu. Potřeba
něco dělat je všeobecně uznávaná, ale akumulace kapitálu neúprosně
pokračuje a dokonce mění krize v nové příležitosti k těžbě a
zhodnocování. Volba mezi revoluční transformací a společenskou
zkázou nebyla nikdy tak výrazná. Tato ekologická krize nás nutí
přehodnotit socialistické dědictví ve vztahu k přírodě, včetně
nejednoznačného postoje k přírodě ve východoevropském marxismu.
Tento postoj, ačkoli se vyznačoval vírou v primát výrobních sil a
prométheovskou myšlenkou dobývání přírody, zahrnoval i některé
hlasy nesouhlasu a návrhy alternativních cest k socialistické
budoucnosti. V aktuálním čísle Kontradikcí se zabýváme tímto
komplikovaným dědictvím, jeho historickými kontexty a důsledky pro
dnešní teorii a praxi.
Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik
na sex a kolik času na lásku?
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí
nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá
jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká,
ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň
zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v
klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
Nezapomeňte, že v křehkosti je síla a že naše duše zná odpověď na
každou otázku.