Tématem tohoto čísla Kontradikcí je ekosocialismus v
postkomunistických zemích.
Změna klimatu pro lidstvo představuje existenční výzvu. Potřeba
něco dělat je všeobecně uznávaná, ale akumulace kapitálu neúprosně
pokračuje a dokonce mění krize v nové příležitosti k těžbě a
zhodnocování. Volba mezi revoluční transformací a společenskou
zkázou nebyla nikdy tak výrazná. Tato ekologická krize nás nutí
přehodnotit socialistické dědictví ve vztahu k přírodě, včetně
nejednoznačného postoje k přírodě ve východoevropském marxismu.
Tento postoj, ačkoli se vyznačoval vírou v primát výrobních sil a
prométheovskou myšlenkou dobývání přírody, zahrnoval i některé
hlasy nesouhlasu a návrhy alternativních cest k socialistické
budoucnosti. V aktuálním čísle Kontradikcí se zabýváme tímto
komplikovaným dědictvím, jeho historickými kontexty a důsledky pro
dnešní teorii a praxi.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…