Kolébka zla

V knize "An Evil Cradling" (Kolébka zla), vydané poprvé roku 1992, vychází autor ze zkušenosti svého věznění. V roce 1985 odjel do Bejrútu, aby na tamní univerzitě vyučoval anglo-irskou literaturu. Po několika měsících byl unesen šíitskými fundamentalistickými milicemi. V zajetí strávil čtyři a půl roku, částečně na samotce, tři roky přikován řetězem ke zdi. Podstoupil mučení psychické i fyzické, ale ve všem se mu stále více vnucovaly hluboké otázky po podstatě lidské svobody. Kniha je výrazně poznačena autorovou bolestivou, ale osvobozující zkušeností zajetí, totální osamělosti a konfrontace s lidstvím jeho věznitelů v podmínkách moderní nelidskosti. Autor prochází sotva představitelnými rozměry ponížení a zoufalství, přesto však nenadbíhá čtenářovu latentnímu voajérství, exhibicí svého utrpení šetří. Keenanova reflektující cesta je svědectvím o tom, že člověk může zvítězit i nad nesmyslností svého utrpení a může dokonce i pocítit nepředstíraný soucit s člověkem, který jej vězní a mučí. Proměna bezmoci v porozumění sobě i druhým - to je podmanivé poselství této knihy. Skvostné jsou pasáže, které nabízejí čtenáři rozkošnické vychutnávání barev v šedivé betonové cele. Mezi nejsilnější témata patří zcela jistě zrod a zrání přátelství autora se spoluvězněm - přátelství Ira a Angličana, konfrontaci dvou světů, dvou stran tradiční barikády. Kniha bývá přirovnávána k dílům Prima Leviho či Artura Koestlera. Ve Velké Británii se stala povinnou četbou pro studenty teologie a medicíny, je zařazena mezi doporučenou četbu k maturitě. Mj. odbourává i tradiční předsudky o nesmiřitelnosti odlišných náboženských postojů, mýty o náboženské podstatě světových konfliktů. Sama se však ujímá funkce mýtu, který "člověka zkroušeného pozvedá", mýtu o tom, že cesta z podsvětí je možná.