Absurdita, grotesknost, vypjatá fantazie, bezuzdný humor, snad ani Daniil Ch. by se za ně nestyděl. Čert ví... Sbírka povídek, ale jaká! Druhá kniha prý ukáže, jak na tom spisovatel je. Jakýpak ale já jsem spisovatel? Navíc se domnívám, že do toho, jak na tom jsem, nikomu nic není. Rozhodl jsem se tedy po zralé úvaze, že druhou knihu nevydám. Tato kniha je tudíž mou třetí knižní publikací.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.