Dnes již kultovní dílo americké spisovatelky zařadily The New
York Times mezi nejlepší memoáry za posledních padesát let.
Nesentimentální, dojemné a vtipné vyprávění o apokalyptickém
dětství získalo řadu literárních ocenění. Autorka láskyplně
reflektuje bouřlivý život s alkoholickými rodiči a starší sestrou.
Matka je psychicky labilní umělkyně, která se provdala za dělníka
pracujícího u naftových vrtů ve východním Texasu. Prudkými vášněmi
ovládá celou rodinu. Nenávidí městečko Leechfield s bigotními a
buranskými sousedy, kde rafinerie a chemičky zaplavují okolí
zápachem zkažených vajec. I příroda je tu nepřátelská: hadi,
všežravé kobylky, tornáda a nemoci připomínají biblické rány. Ropná
a bavlníková pole zas představující úmornou dřinu. Jediným světlým
místem je dělnická hospoda, kde chlapi pijí, šťouchají kulečník a
vesele lžou.
Karrová je nemilosrdně pravdivá a terapeutický účinek její knihy
vyvolal davové reakce zejména čtenářek, kterým pomohla vytáhnout
vlastní kostlivce z rodinné skříně. Autorka nedává rozhřešení, jen
naději očistného vyprávění, světlého nebe nad jedovatým plamenem
chemikálií šlehajícím přes obzor Mexického zálivu.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.