Čtrnáct rozhovorů s výjimečnými ženami. Martina Viktorie
Kopecká, Andrea Sedláčková, Klára Kolouchová či Jitka Vodňanská…
Každá je jiná nejen svou profesí, životním stylem a věkem, ale i
tím, v co věří. Všechny do jedné napsaly dopis a odkryly v něm
části svého nitra, střípky příběhů, myšlenek, lásky i pochybností.
Věnovaly ho jiným ženám, ale i sobě samým, aby dodaly sílu nebo
naději, aby zachytily okamžik či inspirovaly. V navazujících
rozhovorech nahlížíme hlouběji. Odkrýváme, co zůstalo schované za
slovy, a poznáváme osobnost každé z žen – jejich zkušenosti,
profesní mezníky, které je formovaly, jejich touhy a vize, ale i
zranění a nenaplněné příležitosti. Dopis je svědectvím okamžiku i
nekonečnou inspirací. Kdy naposledy jste (si) nějaký napsali?
Abhejali Bernardová, Zlata Holušová, Kristina Höschlová,
Veronika Sovadina Kašáková, Klaudie Kmentová, Klára Kolouchová,
Martina Viktorie Kopecká, Eva Le Peutrec, Kristína Nemčková, Petra
Nesvačilová, Pavlína Saudková, Andrea Sedláčková, Nora Vlášková,
Jitka Vodňanská
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.