Anna Svídnická umírá při porodu a Karel IV. se opět žení. Po svatbě s Alžbětou Pomořanskou spěchá s korunovací dvouletého Václava na českého krále a svou již čtvrtou ženu dává korunovat až o několik dnů později, což Alžběta přijímá se značnou nelibostí. Císař jedná v Avignonu s papežem Urbanem a marně se ho snaží přesvědčit, aby se vrátil do Říma. Uvědomuje si, že Kristově církvi hrozí rozkol, ale není v jeho moci nebezpečí odvrátit. Také život na Vildštejně není bez dramatických zvratů. Při přestavbě Šimíčkovy tvrze se najde v zemi ukrytá stará truhla, jejíž záhadný obsah vyvolává nejrůznější spekulace…
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.