Karel Havlíček. Korespondence V. 1849-1851
Na začátku roku 1849 se sedmadvacetiletý bývalý poslanec říšského sněmu a čerstvý otec Karel Havlíček začíná v Praze znovu naplno starat o své Národní noviny. Po opětovném vyhlášení stavu obležení nad Prahou opouštějí redakci dřívější blízcí spolupracovníci a Havlíček je opakovaně stíhán kvůli "pobuřujícím" článkům, v nichž hájí výdobytky demokratizačního procesu z jara 1848. V červnu ještě jednáním dosáhne toho, že zákaz vydávání Národních novin je po dvou týdnech odvolán, v lednu 1850 však noviny končí nadobro. Po nezdarech ve Vídni a několika českých městech začíná v květnu vydávat časopis Slovan v Kutné Hoře. V březnu 1851 mu je zakázáno jezdit do Prahy. Zatímco je neustále předvoláván k výslechům pro tiskové přečiny, sestavuje a tajně rozesílá publicistické výbory Duch Národních novin a Epištoly kutnohorské. Po srpnovém vynuceném konci Slovana se marně pokouší pronajmout si dvůr a věnovat se hospodaření. Koncem října se s rodinou po letech znovu stěhuje do Německého Brodu, v listopadu je slavně osvobozen porotním soudem a krátce před Vánoci ho policie odváží do brixenské konfinace. V pátém svazku kompletní kritické edice Havlíčkovy korespondence najdou čtenáři 268 dopisů a jako vždy i vysvětlivky, ediční poznámku, kalendárium Havlíčkova života a díla, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík. Úvodní studie přibližuje mj. dobové změny v soudnictví a státní správě, popisuje státní dohled nad tiskem a peripetie Havlíčkova zápasu s orgány, které tiskový dohled prováděly.
