Alegorický román Kamenná orgie Jevhenije Kononenko v sobě spojuje dva symbolické, vzájemně se prolínající příběhy. Každý z nich se odehrává v jiném časovém období: jeden vypráví o životě společenství prvních křesťanů ještě před tím, než Římská říše přijala křesťanství. Druhý děj probíhá v současnosti, v blíže neurčeném místě, má mírně fantaskní nádech a zároveň odkazuje na onen příběh z dávné minulosti. Autorka s ironickým nadhledem líčí manželské drama spisovatelky a programátora, kteří docházejí k poznání, že rozluštit tajemství jejich životů není vůbec snadné – nevyjasněné vztahy je nechrání, nýbrž jim ubližují. Román se ptá na řadu důležitých otázek. Dá se vůbec změnit osud, dá se ovlivnit skutečnost? Je všechno, co se s člověkem děje, nevyhnutelné? Byly pocity lidí v dávných časech stejné jako dnes? A kdy si muž skutečně začíná vážit ženy? A odpovídá si, že porozumění mezi pohlavími už nenapomáhají zaběhlé šablony chování, ale vytváření hodnot a seberealizace.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.