Kolektivní monografie Josef Válka a myšlení o dějinách je
věnována osobě, dílu, badatelským zájmům a obecně kulturnímu
přínosu brněnského profesora středověkých a raně novověkých dějin
Josefa Války (1929-2017). Josef Válka patřil k předním českým a
moravským badatelům, kteří se od 50. let 20. století věnovali
sociálním a kulturním dějinám. Prodělal barvitý badatelský vývoj od
marxismu přes strukturalismus až k dějinám mentalit a historické
antropologii.
V jednotlivých studiích je Josef Válka reflektován jako badatelská
a myslitelská osobnost dějepisectví druhé poloviny 20. století s
důrazem na metodologické aspekty a na problematiku recepce
francouzských, německých a anglických badatelských inspirací.
Autoři přitom kladou důraz na teoreticko-metodologická východiska
Válkova historického myšlení, na jeho specifické nazírání
sociálních a kulturních dějin, na jím prosazovaný koncept
nadkonfesního křesťanství, na jeho chápání Františka Palackého v
kontextu moderního dějepisectví a v neposlední řadě i na Válkovu
publicistickou a popularizační činnost.