Dva životy, dvě jména, dva pohledy na sovětský komunismus a jeho
poválečnou expanzi do východní Evropy. Zdají se úhledně oddělené, a
přesto je spojuje zkušenost jednoho člověka a jeho snaha pochopit
naděje a tragédie 20. století.
Levicový intelektuál Josef Guttmann se na počátku třicátých let 20.
století stal členem vedení Komunistické strany Československa. Se
stranou se rozešel kvůli strategii Kominterny, která v roce 1933
pomohla Hitlerovi k moci. Z ostrého kritika Stalinovy diktatury i
jeho zahraniční politiky se stal význačný levicový oponent.
Československo opustil koncem roku 1938 a o tři roky později se
usadil v New Yorku, kde pod pseudonymem působil jako přední znalec
dění v sovětském bloku a kritik totalitarismu. Byl také autorem
prvních článků o antisemitském charakteru procesu s Rudolfem
Slánským.
Jeho české texty z třicátých let spolu se studiemi a eseji o povaze
komunistických režimů, genocidě a antisemitismu psanými již ve
Spojených státech vycházejí u nás poprvé.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.