Kniha Jména Pavla Florenského se stala od dob svého vydání významným fenoménem. Nejen do ruského filosoficko-teologického prostředí tento traktát přinesl mnoho nových impulzů: poukázal na fakt, že se kořeny různých směrů evropského filologického bádání (v tomto případě onomatologie) od konce 19. století překvapivě uchytily paralelně také v soudobém Rusku, že východoevropští badatelé do těchto diskusí vnášeli poměrně zajímavé akcenty, a že později – zhruba od 60. let 20. století – na těchto základech stavěla slavná ruská (resp. tartuská) sémiotická škola, která následně poměrně významně inspirovala západní filologii. ***** Florenského myšlenky nepřestávají dodnes inspirovat, a to jak v oblasti filosofické či teologické, tak také filologické či sémiotické.
Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik
na sex a kolik času na lásku?
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí
nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá
jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká,
ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň
zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v
klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
Nezapomeňte, že v křehkosti je síla a že naše duše zná odpověď na
každou otázku.