Na výběr z Pepíčkových drobných textů, povídek, záznamu hovorů
je nutno hledět jako na marginální poznámky, útržky či komentáře k
jeho vlastnímu životu. Texty, které vznikaly z nutkavého pocitu
pouze je zaznamenat na papír, nebyly nikdy určeny pro čtenáře.
Ostatně anina to by Pepíček ve své skromnosti a plachosti nikdy
nepomyslel a neusiloval. Zajisté, nejsou to žádné literární
klenoty, důvtipně promyšlené s přesahem. Jsouto texty o to však
upřímnější a dojemnější jistou vnitřníbezradností, komičností
situace.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…