Přelomová kniha experta na komunikaci Jeffersona Fishera, díky
které vám příští rozhovor změní život.
Ať už budete mluvit s kýmkoli, v této příručce najdete okamžitě
použitelné strategie, které trvale promění váš způsob vyjadřování.
Jefferson Fisher, uznávaný právník a jedna z nejvýraznějších
osobností v oblasti mezilidské komunikace, nabízí osvědčené rady,
které vedou k hlubším a cílevědomějším rozhovorům a pomůžou vám v
životě i ve vztazích nabrat nový směr.
Fisher si na sociálních sítích získal miliony sledujících zásluhou
krátkých, srozumitelných a praktických videí, ve kterých
vysvětluje, jak se méně hádat a více domlouvat. Ať už jde o
zvládání vyhrocených debat, jednání s náročnými lidmi, nebo
sebevědomé prosazování vlastních postojů, jeho nekomplikované a
dostupné metody pomohly nespočtu lidí proplout i těmi nejtěžšími
životními situacemi. Na stránkách knihy poprvé shrnuje svůj systém
založený na třech zásadách (Mluvte s rozvahou, Mluvte s jistotou,
Mluvte s porozuměním), který jednoduše uplatníte v jakékoli
konverzaci.
V knize Jak se domluvit se dočtete konkrétní tipy, které vám
přinesou hmatatelné výsledky, takže zmírníte obranné reakce během
složitých rozhovorů v rodině nebo objevíte sebevědomý hlas při
důležitých jednáních. Každé slovo má svou váhu, a když se naučíte
komunikovat vědomě, začnete kolem sebe šířit vlny pozitivních změn,
které se ponesou celým vaším životem.
Všechno, co chcete říct i jak to říct, najdete uvnitř této knihy.
Jeden rozhovor může změnit všechno. Stačí vědět, jak se
domluvit.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.