Proč si italští šviháci plní své letité sny v jakémkoli věku? Proč zbytečně neremcají? Proč by Ital nikdy nepozřel margarín? Proč i v nejmenší vesnici bývá stejný počet barů a kadeřnictví? Jak lze vyzrát na pech vysoko v horách? A proč jsou všechny Italky po jednom kafi zkušenými psycholožkami manželských vztahů? Co asi dělá, podle českého přísloví, správný Ital každou středu? Jak se elegantně zbavit dotěry? Co ve skutečnosti znamená být nevěrná až za hrob? Čím si typický Ital hýčká svoji drahou ženu? V čem tkví tajemství jejich precizně uklizených domovů – a jak Italky zvládají být i při tom fofru stále upravené a elegantní? Proč netloustnou, i když se cpou pizzou o půlnoci? Jak se cítí Češky a Slovenky provdané za své italské muže? Proč má Ital laskavé srdce? A proč jste důležití právě VY? O dalších lehkostech a nelehkostech žití v podhorském italském maloměstě, viděných nejen ze zpovědní kasy hokynářského krámku, vypráví autorka, žijící v těchto končinách téměř patnáct let, opět s jemným vtipem a nadhledem.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.