Roku 1892 do Prahy přicestovala skupina takzvany´ch
dahomejsky´ch Amazonek, které měly na Střeleckém ostrově lokálnímu
publiku předvádět způsoby života v africké vesnici. Součástí
skupiny byla i mladá žena jménem Gutta. Ta po pár ty´dnech zemřela
a z jejího pohřbu na Olšansky´ch hřbitovech se stala mezinárodní
"mediální senzace". Dva roky od pohřbu byly Guttiny ostatky
vykopány a uloženy do univerzitní sbírky, jež byla později
transformována do Hrdličkova muzea člověka v Praze. Zde jsou její
ostatky vystaveny dodnes. Polsky´ umělec Ludomir Franczak hledá v
eseji "Nedostižné portréty Gutty" zapomenuty´ příběh jorubské ženy
a ptá se, jak se vztahovat ke středoevropské koloniální minulosti a
k násilí, které bylo pácháno na tzv. Druhy´ch. Jak eticky
reprezentovat ty, kdo byli vystavováni na tehdejších
"etnograficky´ch přehlídkách", aniž bychom znovu - pouze v jiném
kontextu - kapitalizovali jejich obraz? Franczak se prostřednictvím
uměleckého vy´zkumu pokouší nacházet tvůrčí strategie, jejichž
pomocí lze zodpovědně vyprávět příběhy těch, kdo jsou převládajícím
pohledem evropsky´ch dějin opomíjeni.
In 1892, a group of so-called "Dahomey Amazons” came to Prague to
demonstrate the ways of African everyday village life to a local
audience on Střelecky´ Island. A young woman called Gutta was part
of the group. She died a few weeks later and her burial at the
Olšany Cemetery became an international "media sensation.” Two
years after the funeral, Gutta's remains were exhumed and placed in
the university collection, which later became the Hrdlička Museum
of Man in Prague. Her remains are still on display here today. In
his essay ‘Impossible Portraits of Gutta,' Polish artist Ludomir
Franczak searches for the forgotten story of the Yoruba woman and
asks how to refer to the Central European colonial past and the
violence perpetrated against its so-called Others. How to ethically
represent those who were exhibited in the "ethnographic shows” of
the era without merely re-capitalizing on their image in a
different context? Through artistic research, Franczak tries to
find creative strategies to responsibly share the stories of those
neglected by the dominant view of European history.