Problém reprodukce či reprodukovatelnosti je kanonickým motivem úvah o fotografii a ztělesněním její hraniční povahy. Mezi nejvýznamnější příspěvky k této diskusi patří teoreticko-kurátorská koncepce "imaginárního muzea" Andrého Malrauxe; její hlavní rysy shrnul v eseji vydané v roce 1947 a revidované v letech 1951 a 1965. Fotografická reprodukce se pro něj stává organizačním principem dějin světového umění, meta-médiem, umožňujícím transformaci obrazů v zájmu jejich porovnávání a uspořádávání. Fotografické imaginární muzeum tak lze zároveň chápat jako historický předvoj a předpoklad soudobých databází obrazů, určených ke strojovému zpracování. Český překlad Malrauxovy eseje doplňuje doslov Tomáše Dvořáka, který rozlišuje dva modely (chápání) rozmnožování obrazů: reprodukci originálu a sériovou výrobu.
Everly vždycky věděla, že je jiná. Dcera kazatele, vychovaná v dusivém prostředí náboženského společenství, kde byla magie hříchem a její vlastní schopnosti zakázaným tajemstvím. Celý život poslouchala, potlačovala svou sílu, a přesto cítila, že v ní dřímá něco většího. Pronásledovaly ji zlé sny a vidiny, volaly ji neodbytné temné hlasy – a pak přišla chvíle, kdy se její život navždy změnil. Callum, pradávný démon, je osamělý lovec božstev odsouzený k věčnému putování světem a k boji proti silám, které by zničily celý svět. Po tisíce let čekal na svou jedinou osudovou ženu – na čarodějku, která se mu zjevovala ve snech a mohla změnit budoucnost. Když se jejich cesty konečně zkříží, není to náhoda. Je to osud. Brutální vražda, dům plný magie, tajemství ukrytá za zdmi a odhalení, která zpochybní všechno, co Everly dosud znala. Callum ví, že se v Everly skrývá moc, která by mohla zničit jeho nepřítele – a že cena za její využití bude zdrcující.