Francouzský psychoanalytik Erik Porge si ve své práci klade za cíl navázat na svého předchůdce Jacques Lacana, který do seznamu pudů (orální, anální, skopický) zařadil i pud invokační (poslechový). Pojmem „stadium echa“ nazývá Porge strukturální moment, který leží na pomezí mezi křikem a oslovením, předchází stadiu zrcadla a zároveň je i jeho součástí. Ve snaze o jasnou formulaci invokačního pudu se autor vrací ke klinickým jevům, jako je echolálie u autismu, objasňuje funkci psychoanalytikova mlčení a zabývá se strukturálními otázkami, mezi které je možné zařadit Nadjá [surmoi].
Everly vždycky věděla, že je jiná. Dcera kazatele, vychovaná v dusivém prostředí náboženského společenství, kde byla magie hříchem a její vlastní schopnosti zakázaným tajemstvím. Celý život poslouchala, potlačovala svou sílu, a přesto cítila, že v ní dřímá něco většího. Pronásledovaly ji zlé sny a vidiny, volaly ji neodbytné temné hlasy – a pak přišla chvíle, kdy se její život navždy změnil. Callum, pradávný démon, je osamělý lovec božstev odsouzený k věčnému putování světem a k boji proti silám, které by zničily celý svět. Po tisíce let čekal na svou jedinou osudovou ženu – na čarodějku, která se mu zjevovala ve snech a mohla změnit budoucnost. Když se jejich cesty konečně zkříží, není to náhoda. Je to osud. Brutální vražda, dům plný magie, tajemství ukrytá za zdmi a odhalení, která zpochybní všechno, co Everly dosud znala. Callum ví, že se v Everly skrývá moc, která by mohla zničit jeho nepřítele – a že cena za její využití bude zdrcující.