Hledání opory v proudu, který nás strhává. Klimatická změna, sucho, ale i jiné krize nás proměňují a je stále těžší nalézt zdroje rovnováhy. Jemně angažovaný lyrik (ne však idylik! ), básník krajin vnějších i vnitřních Radek Štěpánek (nar. 1986) ve své sbírce ohledává právě tuto situaci. Řešení nachází v přichýlení se k obyčejným, často přehlíženým skutečnostem života, jež eviduje jednou jako poutník, jindy jako rodič, partner či jen vnímavý, tichý pozorovatel přírody. Hezké počasí… S kapkou ironie by se dalo konstatovat, že kdyby stále pršelo, bylo by hezké počasí sucho. Možná je to "to nedostatkové", v co doufáme, na co se těšíme, a jen občas to můžeme spatřit. Stále nám uniká, protože nic na světě netrvá a nepostojí.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…