H. M. Enzensberger v básnické sbírce Fúrie mizení prohlubuje svoje skeptické postoje vůči technickému a společenskému pokroku, vůči velkým ideám a ideologiím, přičemž reflektuje civilizační šum, postupující entropii, děsivou všednodenní šeď. Autor přiblížil rytmus mluvené formě, položil důraz na maximální věcnost, a přitom zůstával důsledným jazykovým komponistou a montérem. Básnické Já zde není oním lepším budoucím z věku lidské pospolitosti a ohleduplnosti, naopak: promlouvá z období, kdy je člověk člověku vlkem, kdy si každý uprostřed agresivního technizovaného světa prostě musí pomoct sám.
Xavier Castillo má peníze, šarm i slavné jméno. Jen jedna věc mu chybí – ambice. O rodinné impérium nejeví zájem a raději si užívá. Až do chvíle, kdy ho osud připoutá k ženě, která je vůči jeho kouzlu zdánlivě imunní. Sloane Kensingtonová je cílevědomá profesionálka. Jenže dělat tiskovou mluvčí bohorovnému Xavierovi je největší výzvou jejího života. Je zvyklý mít všechno, ona se mu však odmítá podvolit. Jenže mezi nenávistí a pokušením je tenká hranice… a žádný z nich netuší, kdo ji překročí první.