Americký fotograf, aktivista, historik a teoretik umění Allan
Sekula (1951-2013) si za svůj celoživotní úkol vytyčil nově
promyslet dokumentární tradici a umělecký realismus, zejména pokud
jde o obnovu jejich spojitosti s radikální levicovou politikou. Ve
svém díle se zabýval především kritickými dějinami fotografie,
zobrazováním ekonomických vztahů a práce v podmínkách globálního
kapitalismu nebo strukturálním násilím či ideologií
neoliberalismu.
V eseji Fotografie mezi prací a kapitálem z roku 1983 se Allan
Sekula věnuje nejen historii zobrazování těžby a pracujících v
podzemí, ale i využití fotografie průmyslem jako nástroje dohledu
nad manuální prací a budování veřejného obrazu průmyslových
podniků. Problematiku fotografie jako práce a způsobů, jakými je
práce zobrazována, rozvíjí autor v textu Věčná estetika pracovních
gest, původně vydaném roku 1996. Obě eseje představují stále
aktuální četbu a mimo jiné předjímají myšlenky a témata relevantní
jak v kontextu soudobého materiálního obratu probíhajícího v umění
a sociálních vědách, tak v rámci debaty o samotné umělecké činnosti
jako práci.