Jak by se odvíjel život Milana Kundery, kdyby se nestal
spisovatelem? Jak vypadal mistrův návrat do rodného Brna pro
ztracenou novelu? S kým se Kundera potká v nebi a jak asi probíhalo
jeho pařížské setkání s Babišem? Román Falešný knír je
originální literární hříčkou, odkazující svou strukturou i stylem k
románům i esejům Milana Kundery, jehož dílo a život se staly
tématem sedmi žánrově pestrých částí, do nichž je Falešný
knír rozdělen. Obsah je ironicky provokativní, místy až
parodický. Zároveň ale bytostně aktuální až znepokojivý. Tematizuje
mediálně známou kauzu Kunderova údajného udavačství, hraje si s
domněnkami, které se o Kunderovi a jeho tvorbě šířily, i s obrazem,
jaký o sobě a svých textech sám spisovatel vytvářel.
Děj románu zavede Kunderu i další osobnosti literární či politické
scény na netušená místa i do nečekaných, mnohdy bizarních situací.
Autor fabuluje nad známými i neznámými momenty spisovatelova života
a činí tak nejen s hlubokou znalostí jeho osudů i díla, ale také s
promyšleným humorem, v němž se mísí fraška s intelektuálně pojatou
groteskou.
Karel Zeithaml svůj román staví na podrobných znalostech faktů i na
mediálních a společenských diskusích, které se na konto nedávno
zesnulého spisovatele dlouhodobě vedly a vedou. Zpřítomňuje tím
téma pro Kunderu samo o sobě důležité, tedy diskusi o oddělení či
neoddělení díla od svého autora, jeho života i mediálního obrazu.
Falešný knír je stejně jako Kunderovy romány knihou velice
inteligentní, a navíc veskrze humornou. Představuje mistrnou
persifláž a zároveň prózu, jaká nemá na tuzemské scéně
obdoby.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.