Erbovní mapa, jejíž díly pokračují Moravou a Slezskem, je
pokusem zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné bohatství hradů,
zámků a tvrzí, které v naší zemi stály, rozpadávají se, a z nichž
ty šťastnější dosud stojí.
Předposlední díl mapy nás zavádí na severovýchodní výspu naší
republiky, kterou z větší části tvoří Slezsko. Na území tohoto
poněkud opomíjeného kraje se ve středověku rozkládalo několik
slezských knížectví. Hlavním historickým centrem této oblasti je
Opava. Okolo roku 1269 udělil král Přemysl Otakar II. Opavsko svému
nemanželskému synu Mikuláši, který se tituloval Mikuláš I., vévoda
Opavský. Jeho potomek Přemek postavil na počátku 15. století v
Opavě hrad a přenesl sem správu vévodství z nedalekého Hradce nad
Moravicí. Z rezidenčního sídla opavských vévodů vládla téměř dvě
století do roku 1456 Opavsku boční větev Přemyslovců. Při rozdělení
opavského knížectví mezi syny Mikuláše II. v roce 1377 obdržel
kníže Jan Krnovsko a vytvořil z něj samostatné knížectví.
Třetím, kdysi samostatným územním celkem, jehož část zasahuje do
České republiky, je Těšínsko, zmiňované jako knížectví od roku
1281. Vlivem důlní činosti zanikla na Ostravsku a Karvinsku řada
obcí a s nimi též zámků a dalších stavebních památek. Jejich četné
vyobrazení v této knize vypovídá o značné devastaci zdejší krajiny,
v níž pro slavné časy šlechtických sídel jakoby již nebylo
místa.