Émilie Du Châtelet

Monografie se věnuje diskuzi ofilozofické avědecké práci vprvní polovině 18. století, ato ze specifického pohledu femme de lettres, vzdělané ženy pocházející zaristokratického prostředí.Jakou strategii musela Émilie Du Châtelet zvolit, aby se prosadila ve filozofii avědě 18. století? Jak probíhala její komunikace svědeckou komunitou? Včem spočívala její výjimečnost?Kapitoly věnované osobnosti adílu Émilie Du Châtelet jsou uvedeny obecnou charakteristikou Republiky vzdělanců, definicí filozofů, vědců apopisem komunikace mezi vzdělanci.Práce tak představuje současně ipříspěvek ke studiu raného francouzského osvícenství.Gabrielle-Émilie Le Tonnelier de Breteuil, markýza Du Châtelet (1706, Paříž – 1749, Lunéville) byla jednou znejvzdělanějších žen 18. století. Studovala fyziku amatematiku, věnovala se filozofii apřekládala zangličtiny alatiny.Spolupracovala sVoltairem, dopisovala si snejvýznamnějšími evropskými učenci. Respekt současníků si získala dílem Institutions de physique (1740), vněmž se pokusila opropojení Newtonovy fyziky aLeibnizovy metafyziky.Její překlad akomentář Newtonových Principií je do dnešní doby jediným kompletním překladem tohoto díla do francouzštiny.