Dvojníci nás fascinují už po staletí. V literatuře, filmu i výtvarném umění se vrací stále dokola, jako zlé znamení, ale i jako ochránce. Kniha nabízí poutavý a podrobný pohled na tento fenomén a rozvíjí ho nejen v rovině výtvarného umění - v českém i mezinárodním kontextu a napříč staletími - ale také v souvislostech literatury, filosofie a psychologie. Čtenář se tak setká s úvahami o rozdvojené osobnosti, alter egu, zrcadle či stínu za doprovodu bohatého obrazového materiálu, který text citlivě doplňuje. Kniha Dvojník vznikla u příležitosti stejnojmenné výstavy v GHMP. Doubles have fascinated us for centuries. In literature, film and visual art, they recur time and again, as evil omens but also as protectors. This book offers a captivating and detailed look at this phenomenon, exploring it not only in the context of visual art - in both the Czech and international contexts and across the centuries - but also in relation to literature, philosophy, and psychology. Readers will encounter reflections on split personalities, alter egos, mirrors and shadows, accompanied by rich visual material that sensitively complements the text. The book Dvojník (The Double) was created on the occasion of the exhibition of the same name at the GHMP. Texty: Iva Andrejsová, Stanislava Fedrová, Kristýna Jirátová, Tomáš Koblížek, Martin Skála Recenzoval: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. Překlad do angličtiny: Stephan von Pohl
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.