Dvakrát jedinečná Eleny Poniatowské přináší vnitřní drama výjimečné ženy, které se odehrává na pozadí historického a kulturního kvasu Mexika i Evropy před druhou světovou válkou i po ní: Maríi Guadalupe Marínové Preciadové známé jako Lupe Marínová (1895–1983). Femme fatale, instinktivní žena, která neobyčejným zjevem, elegantním vystupováním, ale i břitkým jazykem poutala pozornost bohémy v Mexiku i v Paříži. Dvořil se jí nejen Španěl Ramón del Valle Inclán, ale i Vladimir Majakovskij, Ilja Erenburg, André Breton a další umělci. Byla múzou mnoha básníků a malířů, jimž stávala modelkou. Manželka malíře Diega Rivery (1886–1957) a chemika, básníka a literárního kritika, Jorgeho Cuesty (1903–1942). Vynikající kuchařka, znalkyně a vyznavačka pařížské módy, která to ve společnosti zaměřené na folklor včetně oblékání neměla lehké. Bez formálního vzdělání, ale s citem pro umění. Umělkyně života, která ovlivnila směřování řady světových tvůrců.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.