Příběh o předurčení, svobodě a lidech, kterým osud odhaluje
nečekané cesty
Rok 1971 na vesnici v jižním Německu. Dvacetiletá Roberta se
vyučila švadlenou a vrací se do rodné vsi. Jako jedináček má před
sebou jasně nalinkovanou budoucnost — jednou převezme rodinné
hospodářství. Tady na venkově se o vyrovnání s německou minulostí,
odpírání vojenské služby, feminismus, popkulturu a minisukně nikdo
nezajímá. Zde se počítá práce, poslušnost a morálka. Roberta sice
sní o tom, že bude navrhovat vlastní šaty, ale dobře ví, že to
zůstane pouhým snem. Zároveň rodný statek a fyzickou práci v
přírodě miluje. A taky miluje Wilhelma, farářova syna.
Roberta ovšem není sama, kdo ve vesnici zůstává kvůli Wilhelmovi. I
jeho matku Gertrud tam dosud drží jen touha být nablízku synovi,
přestože na rozdíl od Roberty venkovský život nesnáší a nepřeje si
nic jiného než zmizet do světa.
Vše se ale zásadně změní, když jsou obě ženy postaveny před závažné
rozhodnutí a život jim od základu změní tragická nehoda.
Ve městech už se nedá žít a Miina rodina je nucena přestěhovat se do Výšiny, uměle vytvořené kolonie v horách. Je tam bezpečno, vše dokonale funguje, v centru se navíc nachází obrovská květinová archa, která zaručuje záchranu vegetace na zemi. Ale nic není, jak se na první pohled zdá, a nepřátelé se skrývají úplně všude. Zatímco Mia odhaluje pravdu o novém domově, lidé ve Výšině i mimo ni zjišťují, že utéct se dá před vším – kromě vlastní minulosti.