Když obě auta dojela co nejvíce k horním vjezdovým vratům
zdymadlové komory, spatřili za vjezdem do oploceného areálu jezu
zajímavé srocení: hasičské auto, na které se místní hasiči chystali
naložit gumový člun s přívěsným motorem, taky už tam překvapivě
stála dorazivší policejní hlídka z Kolína, byl tu dokonce i obecní
strážník z Velkého Oseka.
A uviděli i místo přikryté plachtou, které obklopovalo několik
dalších neznámých osob. Vidrna se nezdržoval představováním, hned
se však začal nekompromisně zajímat o základní údaje činu: o místo
vraždy či nálezu, o způsob vraždy a samozřejmě o totožnost mrtvého.
Prostě o všechno, co se zde do jejich příjezdu událo a zjistilo.
Při prvním a zatím letmém pohledu na mrtvého musel v duchu uznat,
že to je opravdu případ pro policejní vyšetřovatele - z prsou mu
trčel šíp Po včerejší zkušenosti poznal, že je z kuše. Toto poznání
ho okamžitě přivedlo na osudovou myšlenku souvislosti obou vražd,
vykonaných najednou během dvacetičtyř hodin pravděpodobně stejným
"úchylem" a pravděpodobně ze stejného důvodu...
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.