Dva

Prozaická novinka Jana Saudka, ročník 1935, je vlastně staronovinkou. V žánru drobné prózy tu autor otvírá témata, kterým se věnoval intenzivně i ve svých předchozích titulech: láska na každý způsob i pád, vzdalující se dětství, přibližující se smrt. Reálné s vysněným na jedné lodi. Prožité přibarvené fikcí. Fikce okysličená životem. To vše pak stylizované s jistou mírou staromilství, jako rukou psané dopisy, jako listy z deníku, jako vyznání, přiznání, doznání. Jeden z největších českých fotografů druhé poloviny dvacátého století je ve své literatuře vlastně stejný jako ve svém výtvarném projevu: velikášský, přepjatý, brutálně explicitní – ale i citlivý, místy melancholický, přirozeně otvírající okna k metafyzickým dimenzím skutečnosti. Tituly jeho dosavadních beletristických prací, a též jeho první umělecké monografie, ladí s poetikou jeho prozaické novinky na výbornou: Divadlo života (1980), Život, láska, smrt a jiné takové podružnosti (1994), Svobodný, ženatý, rozvedený, vdovec (2000), Tramvaj noci (2008) a Jan Saudek na útěku (2009).