Kde byli dva, nyní je jen Jeden. Prožitkem nedvojnosti se
tradičně zabývají všechna vyspělá světová náboženství. Jeho
podstata tkví v tom, že umírá nepravé já a pocit oddělenosti od
Nejvyšší skutečnosti se rozplyne a na jeho místo nastupuje trvalé
vědomí jednoty. V křesťanském pojetí se jednota s Nejvyšší
skutečností vysvětluje milostí Ježíšova nanebevstoupení. Za takový
stav se považuje spojení s Bohem, který přesahuje dokonce i
zkušenost s "proměňujícím sjednocením", jež je součástí křesťanské
kontemplativní tradice.
K tomu, aby se takový stav stal trvalým, bychom potřebovali
přinejmenším fyziologicky rozvinutější mozek a nervovou soustavu.
Intenzivní a důvěrnou komunikaci s Bohem musí zkrátka vydržet i
naše tělo. Ale i ten, kdo by trvalého stavu nedvojnosti dosáhl, by
se v tomto životě musel volně pohybovat mezi duálním a neduálním
vědomím. Chceme-li ve svém duchov-ním úsilí dosáhnout neduálního
vědomí, musíme počítat s tím, že i na této úrovni vědomí musíme žít
reálným každodenním životem se všemi jeho vzestupy a pády.
Ve městech už se nedá žít a Miina rodina je nucena přestěhovat se do Výšiny, uměle vytvořené kolonie v horách. Je tam bezpečno, vše dokonale funguje, v centru se navíc nachází obrovská květinová archa, která zaručuje záchranu vegetace na zemi. Ale nic není, jak se na první pohled zdá, a nepřátelé se skrývají úplně všude. Zatímco Mia odhaluje pravdu o novém domově, lidé ve Výšině i mimo ni zjišťují, že utéct se dá před vším – kromě vlastní minulosti.