Kniha Duše a sebevražda jungiánského psychoterapeuta Jamese Hillmana je brilantní studií o vzájemné provázanosti života a smrti. Přináší nové, neobyčejně podnětné pohledy nejen na problém smrti i sebevraždy, ale i na základní metodologické problémy moderní psychoterapie, a to ve vyhraněné konfrontaci medicínského a ryze analytického přístupu k tomuto fenoménu. Autor se nejprve zamýšlí nad základním myšlenkovým modelem, jímž se při zkoumání sebevraždy řídí sociologie, právo, teologie a medicína, a vymezuje specifické stanovisko analýzy. Přesvědčivě ukazuje, jak nesmírně důležité je psychické prožívání smrti v životě každého člověka, zejména z hlediska jeho schopnosti sebeproměny: čím intenzivnější je tento zážitek, tím hlubší je proměna osobnosti. V tomto smyslu je sklon k sebevraždě výrazem naléhavé potřeby sebeproměny.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…