Někdo se, věřte nebo ne, tak bojí dobrodružství, že raději strčí hlavu do vázy, než by si vyšel na procházku. Taková mohou být zvířata, a někdy dokonce i lidé. Ustrašený hrdina této knížky je ovšem elegantní chrt a bojí se úplně všeho: třeba holubů, balonů, větru, koček nebo jiných psů. Přesvědčit ho, aby šel ven, není vůbec snadné. Možná by se dal zamaskovat do převleku tak strašidelného, že před ním všichni utečou? Nebo byste s ním mohli chodit jenom na místa, kde nikoho nepotkáte? A možná budete mít ještě lepší nápad, když si přečtete knížku italského ilustrátora a mistra něžné legrace Andrey Antinoriho.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.