Všichni děláme chyby a všichni potřebujeme odpuštění. Proto nám Bůh nabízí svátost smíření. Není pro nás vždycky snadná, pojí se s ní mnohá úskalí a překážky (o nich je z velké části tato knížka). Přesto můžeme se známou českou pohádkou směle prohlásit: Dobrá zpověď nad zlato! Já jsem naštěstí dostal od Boha dar, že jsem mohl objevit krásu této svátosti, a o to bych se chtěl s vámi podělit. (z úvodu autora)
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.