Velká a především pestrá africká pátrací a iniciační road movie nás zavede po slavné státní silnici smrti č. 3 z Doualy do vykřičených čtvrtí v Youndé a dál až na samý sever země k hranicím s Nigérií, do kraje čarokrásné přírody, sužovaného teroristy patřícími k islamisticko-separatistickému hnutí Boko Haram. Autobusy, vlaky a prorezivělými taxíky, které „pamatují Němce v Kamerunu“, podnikneme divokou jízdu napříč zemí plnou kontrastů a paradoxů, z níž navzdory přírodnímu bohatství i krásám mladí lidé hromadně odcházejí za štěstím do Evropy, od čehož je nemohou odradit ani houfy těch, kteří se odtud s hanbou a nepořízenou vracejí. Na cestě plné barev, chutí, pachů a zvuků potkáme nejrůznější bizarní postavy: transsexuální Gazelu z Melenu, místního bosse Omara z Benghází, obchodníka s drogami i lidmi, kafkovskou policejní inspektorku „špínoložku“ nebo šejdířského pastora Ndžoha Sola. Pochopitelně nechybí ani fotbalisté v čele s národní legendou, Rogerem Millou, vždyť fotbal je v „Kameru povýšený na náboženství“. Max Lobe se ve své tvorbě inspiruje tradicemi černošské africké literatury, lidovými pověstmi a vyprávěním, ale také realitou přistěhovalecké zkušenosti ve Švýcarsku. Jeho živý a hravý styl oplývá lehkostí a humorem, s nimiž autor dokáže pojednávat o závažných tématech, která dnes pálí obyvatele rovníkové Afriky, například homofobii, náboženském fanatismu, všudypřítomným násilím a korupci, jakož i těžkém údělu emigrantů bez dokladů. Max Lobe vytvořil a řídí projekt GenevAfrica, jenž má za cíl budování mostů mezi africkými a švýcarskými autory.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.