Velká a především pestrá africká pátrací a iniciační road movie nás zavede po slavné státní silnici smrti č. 3 z Doualy do vykřičených čtvrtí v Youndé a dál až na samý sever země k hranicím s Nigérií, do kraje čarokrásné přírody, sužovaného teroristy patřícími k islamisticko-separatistickému hnutí Boko Haram. Autobusy, vlaky a prorezivělými taxíky, které „pamatují Němce v Kamerunu“, podnikneme divokou jízdu napříč zemí plnou kontrastů a paradoxů, z níž navzdory přírodnímu bohatství i krásám mladí lidé hromadně odcházejí za štěstím do Evropy, od čehož je nemohou odradit ani houfy těch, kteří se odtud s hanbou a nepořízenou vracejí. Na cestě plné barev, chutí, pachů a zvuků potkáme nejrůznější bizarní postavy: transsexuální Gazelu z Melenu, místního bosse Omara z Benghází, obchodníka s drogami i lidmi, kafkovskou policejní inspektorku „špínoložku“ nebo šejdířského pastora Ndžoha Sola. Pochopitelně nechybí ani fotbalisté v čele s národní legendou, Rogerem Millou, vždyť fotbal je v „Kameru povýšený na náboženství“. Max Lobe se ve své tvorbě inspiruje tradicemi černošské africké literatury, lidovými pověstmi a vyprávěním, ale také realitou přistěhovalecké zkušenosti ve Švýcarsku. Jeho živý a hravý styl oplývá lehkostí a humorem, s nimiž autor dokáže pojednávat o závažných tématech, která dnes pálí obyvatele rovníkové Afriky, například homofobii, náboženském fanatismu, všudypřítomným násilím a korupci, jakož i těžkém údělu emigrantů bez dokladů. Max Lobe vytvořil a řídí projekt GenevAfrica, jenž má za cíl budování mostů mezi africkými a švýcarskými autory.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.