Po obrázkové knížce Pozdrav světu přichází Vít Ondráček ve
vydavatelství Nezávislého podmelechovského spolku se svazkem Čtenář
Josefa Kocourka.
Po čtyři a půl desetiletí se zajímá o pozapomenutého mimořádně
nadaného literáta první republiky, kterému bylo vyměřeno jen 24 let
života. Ondráček skládá ze vzpomínek, glos, postřehů, črt, příběh
autora a jeho věrného čtenáře. Vzpomíná na dobu, kdy místo
exotických dovolených podnikal výpravy do krajin ducha a duše, po
svých a s knížkou v batohu. Chce připomenout "menšinového kantora z
konce světa" a naznačit, co pro něj náhle objevený spřízněný duch
znamenal. Ondráček není literárním vědcem, prožívá neprofesionálně
a naplno s pocitem, že tohle se mu přece taky kdysi dávno
přihodilo.
Knížku doprovází autorovy linoryty z počátku 80. let, z doby
normalizace, kdy byl v Kocourkově věku a literatura byla mu
synonymem svobody. Svazek graficky upravil Luboš Drtina.
Ve městech už se nedá žít a Miina rodina je nucena přestěhovat se do Výšiny, uměle vytvořené kolonie v horách. Je tam bezpečno, vše dokonale funguje, v centru se navíc nachází obrovská květinová archa, která zaručuje záchranu vegetace na zemi. Ale nic není, jak se na první pohled zdá, a nepřátelé se skrývají úplně všude. Zatímco Mia odhaluje pravdu o novém domově, lidé ve Výšině i mimo ni zjišťují, že utéct se dá před vším – kromě vlastní minulosti.