Životní příběhy tří žen se odehrávají na konci minulého století. Od nezralého tápání na přelomu šedesátých a sedmdesátých let až po věk, který přináší – když ne moudrost – tak alespoň nadhled. Laděna, Kamila a Ilona. Jsou každá jiná, jinak vnímají a prožívají lásku, manželství, mateřství, ale i těžkou nemoc, sociální a politické změny nebo problémy v zaměstnání. Všechny pocházejí z malé, odlehlé vesničky v Polabí, odkud se v mládí snažily co nejdříve uniknout, aby se tam pak po zbytek života s pokorou vracely. Právě tam se sejdou po dlouhé pauze při povodních v roce 2002. Život ještě zdaleka nemají za sebou, dokážou si vychutnat jeho radosti, ale trapasům a průšvihům z mládí se teď už mohou smát. Příběhy vyšly samostatně v knihách Dokud se budeš smát a Stanice odložených lásek.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.