Čím starší, tím lepší, ale starší

Caroline a Sophie píšou tak, jako si povídají s kamarádkami u sklenky vína. Neberou si servítky, nešetří nikoho, a nejméně sebe. Nebojí se říct nahlas ani věci, kolem kterých se často chodí po špičkách. Stejně jako všechny ostatní ženy i ony vnímají, jak čas rychle běží – kromě jiného je na ulici už nikdo nikdy neosloví Mademoiselle. Pochopitelně je to nenechává zcela v klidu, ale dokážou se statečně podívat pravdě do očí. Prostě věci nejsou, co bývaly: probudíš se, cítíš se skvěle, a přitom ti všichni říkají, že vypadáš unaveně. Na večírek dorazí atraktivní třicátník, a ty mu nestojíš ani za letmý pohled. Mladá žena ti „zalichotí“ poznámkou, že by jednoho dne chtěla vypadat jako ty… a tak by se dalo pokračovat donekonečna. Tyto nepřehlédnutelné, přitažlivé a šarmantní Francouzky, jejichž styl je prostě nezaměnitelný, se sice tu a tam nostalgicky ohlédnou do minulosti, ale jinak žijí skrz naskrz v přítomnosti a užívají si každý den. A jistě, je to sice trochu divný pocit být starší než francouzský prezident, ale nakonec NO A CO? A ano, vrásky kolem očí nejsou žádná velká výhra, ale bože, jak nudně musel žít ten, kdo je nemá!