obsah:BEDŘICH SMETANA (1824–1884)Dalibor Slyšels to, příteli –Dalibor, 1. dějství Dvě vdovy Když zavítá máj – Ladislav, 2. dějství Prodaná nevěsta Věrné milování – Jeník, Mařenka, 1. dějství Jak pravím hezká je / Nuže, milý chasníku / Znám jednu dívku –Kecal, Jeník, 2. dějství Až uzříš, komus koupil nevěstu / Jak možná věřit –Jeník, 2. dějství Utiš se, dívko –Jeník, 3. dějství Hubička Já nešťastník! / Kdybych věděl, jak svou vinu smýt – Lukáš, 2. dějství Ten mě prohnal / Jen odpros ji – Tomeš, Lukáš, 2. dějství ANTONÍN DVOŘÁK (1841–1904)Dimitrij Z divokého žití víru – Dimitrij, 2. dějství Ochránce můj – Xenie, Dimitrij, 2. dějství Proč milost udělil jsi Šujskému? –Marina, Dimitrij, 3. dějství Xenie! Ó Bože, toť on sám? –Dimitrij, Xenie, 4. dějství Rusalka Ustaňte v lovu / Vidino divná, přesladká / Vím, že jsou kouzlo– Princ, Vodní žínky, Vodník, 1. dějství Již týden dlíš mi po boku – Princ, Cizí kněžna, 2. dějství � ZDENĚK FIBICH (1850–1900)ŠárkaJá nelekám se, smrti chladná – Ctirad, 3. dějství � popis:Vilém Přibyl – tenor Jarmila Krátká – sopránRudolf Asmus – basbarytonJindra Pokorná – sopránGita Abrahámová – sopránJosef Klán – bas Orchestr opery Státního divadla v Brně Ženský sbor opery Státního divadla v Brně Dirigenti František Jílek, Václav Nosek, Jan Štych Natočeno ve studiích Československého rozhlasu v Brně 1968–1982 délka: 78:19
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.