Kritické vydání rozsáhlého klasického díla Jiřího Levého České
teorie překladu - prvních dějin překladu v národní literatuře.
Zahrnuje studii Vývoj překladatelských teorií a metod v české
literatuře a komentovaný výbor původních statí a úvah českých
překladatelů i teoretiků překladu od konce 15. století do konce
druhé světové války - od časů Hasištejnského z Lobkovic přes rané i
pozdější obrozence k překladatelským velikánům 19. století a
osobnostem první poloviny století 20. Vychází v nezkrácené podobě
jako autentická podoba textu prvního vydání (1957). Editoři
aktualizovali poznámkový aparát i bibliografii a v úvodní studii
zařadili Levého práci do domácího i mezinárodního badatelského
kontextu.
Vychází ve dvou svazcích. Obsah, bibliografie a rejstřík jsou
uvedeny v prvním svazku.
Když je vKonstantinopoli obviněn zvraždy a odsouzen k smrti Petr zMichalovic, vracející se zpouti do Jeruzaléma, zasáhne vlivný řád johanitů. Pomocí úplatků dosáhne toho, že císař Michael dovolí, aby zločin přešetřil zástupce českého krále. Sohledem na složitou politickou situaci si totiž nemůže dovolit pohněvat ještě Přemysla. A tak se do Byzance vydává české poselstvo, vněmž samozřejmě nechybí ani Oldřich zChlumu. Císař mu udělí pravomoci vyšetřovat, jenže ve světě postaveném na intrikách a zradě, musí královský prokurátor neustále balancovat na hraně života a smrti…