Česká redakce církevní slovanštiny z hlediska lexikální analýzy

Církevněslovanské písemnictví tvoří podstatnou část nejstarší české kulturní historie. I když celkový objem zachovaných literárních památek z tohoto období představuje dnes pouze špičku ledovce, je možno nejen v nástinu, ale i v některých důležitých detailech poznat povahu a význam epochy slovanské vzdělanosti v Čechách 10. a 11. století. Slovní zásoba českocírkevněslovanských památek obsahuje četné prvky, které lze chápat jako filologické důkazy přímé a nepřerušené návaznosti této epochy na období velkomoravské, vypovídá o jejím přetrvávajícím postavení na styku kultury latinské a byzantské a odhaluje její pevné zakotvení v kontextu ostatních soudobých redakcí nejstaršího slovanského spisovného jazyka, zároveň však také poukazuje na některé svébytné rysy, díky nimž českocírkevněslovanské písemnictví zanechává nesmazatelnou stopu na dějinných křižovatkách nejen slovanských...