Černé sklo

Naučila jsem nedůvěřovat slovům, dokonce i svým vlastním. Anti-hrdinky, ženy z okraje společnosti, odvržené milenky, umírající dcery, zajatkyně mimozemšťanů, zombie… Figury, které by leckde jinde platily za pouhé vedlejší postavy, se v Černém skle dostávají do popředí a stávají se hybatelkami děje. Sbírka patnácti povídek plná provokativních, nekonvenčních námětů zpracovaných s nápaditou imaginací, kde se historické reálie mísí s čistě fantaskními motivy, mytickými odkazy a smyšlenkami, to vše s notnou dávkou černého humoru a absurdity, ale zejména s pochopením pro všechny strádající a trýzněné. Tato kniha, kde leccos zůstává záměrně nevyřčeno či nedořečeno, v sobě kombinuje vypravěčskou suverenitu a hravost se všudypřítomnou atmosférou nejistoty, nejednoznačnosti a odcizení. Ať už jde o titulní povídku, v níž je z říše mrtvých vyvolána radikální bojovnice za střízlivost z přelomu 19. a 20. století, nebo o kratičkou snovou črtu, vždy jsme konfrontováni s něčím úlevně povědomým, ale přitom bolestně nezachytitelným.