Jean-Claude Carriere v knize Bunuel procitá dává slovo svému někdejšímu kolegovi a spolutvůrci. Jde o hypotetický, posmrtný rozhovor, v němž Luis Bunuel (1900–1983) sice promlouvá ze záhrobí, nicméně velmi autenticky: hovoří o filmu, o surrealismu, o osobním i veřejném životě. Množství dosud neznámých vzpomínek a epizodických příběhů představuje Bunuela jako umělce i člověka, odkrývá způsob jeho uvažování, vyzdvihuje jeho smysl pro humor. Kniha nabízí poučený vhled do zákulisí filmového umění, ale tím, že je koncipována v podobě rozhovoru, dostává i zcela intimní rozměr. Poutavě napsaný text vykresluje informačně bohatý, fundovaný portrét Luise Bunuela, osobnosti, jež se řadí do světového kánonu filmu.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…