Bulharští Karakačani a usedlý život: Dům, jméno a identita

a najít nejvýhodnější cenu za celou objednávku
Knihu koupíte v 1 e-shopu

Pokud se vám po kliknutí na tlačítko "Do obchodu" nezobrazí stránka knihy ve vybraném e-shopu, je třeba vypnout AdBlock ve vašem prohlížeči pro naši stránku. Návod na vypnutí je například na adrese https://o.seznam.cz/jak-vypnout-adblock/#1.

Bulharští Karakačani a usedlý život: Dům, jméno a identita koupíte na Martinus.cz
Martinus.cz
222 Kč
Není skladem
a 1 další varianta  
Bulharští Karakačani a usedlý život: Dům, jméno a identita koupíte na Martinus.cz
Martinus.cz
291 Kč
Není skladem

Krátký popis
Kniha je založena na osmiletém terénním výzkumu bulharských Karakačanů, což jsou bývalí kočovní pastevci Balkánu. Tato skupina byla vždy silně uzavřenou a romantizovanou sociální formací. V 60. letech je zkoumal slavný britský antropolog John Campbell a jeho studie jejich sociální organizace se řadí mezi klasiky sociálně antropologické knihovny. Od té doby se však životní styl Karakačanů výrazně změnil. Během procesu kolektivizace byla konfiskována jejich stáda a Karakačani byli nuceně usazeni.Tato kniha se zabývá otázkou, co se stalo s Karakačany po usazení a zaměřuje se konkrétně na v Bulharsku žijící část této etnické skupiny. Po usazení začali Karakačani migrovat za prací do Řecka, začali se věnovat podnikání a někteří se i vrátili k pastevectví, dnes už ale v moderním, usedlém, z evropské unie dotované stylu. Díky tomu, že jako velká skupina usedající naráz měli možnost vystavět si během období socialismu vlastní čtvrtě na okrajích měst a vesnic. Tyto čtvrtě, vzniklé prakticky „na zelené louce“, tak mohou krásně odrážet principy jejich sociální organizace, s minimem vnějších omezení. Základem jejich společenského uspořádání je „dům“ jako několikagenerační rodinná jednotka. Tyto „domy“ pak vytváří mezi sebou větší kooperativní jednotky – jakási spřátelená sousedství (komšilăk), která jsou založená na spojení mezi bratry a bratranci, jejichž domy jsou ne překvapivě vedle sebe nebo v těsné blízkosti. Systém sociální organizace je také komunikován skrze pojmenovávání a sdílení jména. Jméno je tedy kódem, který přenáší celou škálu informací o nositeli a jeho vztazích k ostatním členům této etnické skupiny. V usedlém období dochází také k výrazným proměnám identifikace sledované populace vzhledem k tomu, že generace žijící pasteveckým životem v posledních letech postupně vymírá a je potřeba začít používat takové obrazy a symboly, které nositelům pomohou ukotvit jejich identitu i v moderních podmínkách. Na přiloženém DVD naleznete: Film nám představí bývalé kočovné pastevce - bulharské Karakačany. V dnešní době Karakačani skládají dohromady různé obrazy kočovné minulosti jejich předků (pastevectví, kolektivizace, perzekuce během socialismu). Autorka během 8letého terénního výzkumu sledovala 3 karakačanské rodiny a ve filmu se snaží ukázat jejich různé způsoby vztahování se k vlastní minulosti. Její informanti vypráví své pastevecké příběhy, zatímco u pásu v továrně vyrábí plastové lahve na limonády. Jazyk dialogů: bulharština, řečtina Jazyk titulků: čeština Produkce: Gabriela Fatková Kamera: Roman Kübelbeck Scénář: Gabriela Fatková Střih: Milan Durňak Uveden na festivalech: INTERNATIONAL FESTIVAL OF ETHNOLOGICAL FILM 2015 BĚLEHRAD THE ONE WITH A MOVIE CAMERA 2015 MARBURG ANTROPOFEST 2016 PRAHA
Vývoj ceny
Aktuální Ø cena knihy Bulharští Karakačani a usedlý život: Dům, jméno a identita je 256 Kč


Zobrazit všechny knihy vydavatele Centrum pro studium demokracie a kultury
Naše tipy


Šikmý kostel - Románová kronika ztraceného města, léta 1894-1921
Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě - také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie. Šikmý kostel je absolutním vítězem ankety Kniha roku nadačního fondu Čtení tě mění za rok 2020. * * * „Šikmý kostel vypráví o světě, který zmizel, a my jsme na něj zapomněli. Jezdíme do dalekých zemí poznávat staré civilizace a obdivovat města ztracená v džungli, a nemáme tušení, že jedno zmizelé město se nacházelo na severovýchodě naší země. Karin Lednická nás ve svém poutavém, svižně plynoucím a dramaticky gradujícím románu zve na místa, jejichž pohnutou historii zapadaly vrstvy ubíhajícího času. Ráda jsem autorčino pozvání přijala a nechala se unést vyprávěním o světě, v němž bylo snadnější umřít než žít, o světě plném dolů, uhelného prachu, každodenní dřiny a zoufalství, ale také přátelství, lásky a naděje.“ Alena Mornštajnová, autorka bestsellerů Hana a Tiché roky „Román Šikmý kostel od Karin Lednické mě zasáhl přímo do srdce. Od prvních stránek knihy jsem měla pocit, že cítím vůni louky, stodoly a chalupy, že všechny ty příběhy se dějí lidem, které dávno a blízce znám. Vždy jsem měla ke kraji kolem Ostravy a Karviné silné pouto. Jakoby se tam pod drsným a tvrdým povrchem schovávala spousta něžného citu. Ale po přečtení této románové kroniky dostal můj vztah ještě jiný rozměr. O mnoha dějinných událostech jsem neměla vůbec tušení. Kolik krve bylo prolito během česko­polského konfliktu. Kolik tragických osudů bylo zapomenuto. Ale díky tomuto textu se dostávají znovu na světlo a já věřím, že je to důležité. Že je důležité vědět, kdo byli ti, díky kterým jsme tu dnes my. Že je důležité vážit si každého dne života, jaký dnes můžeme žít. Šikmý kostel je mimořádný, citlivě a chytře napsaný román, který mi tyto zásadní věci připomněl. Krásnou formou. A tak to má v umění být.“ Martha Issová, držitelka Českého lva za roli hornické manželky a vdovy v televizní minisérii Dukla 61 „Téma ‚obyčejného člověka‘ semletého dějinnými událostmi je v současné české literatuře poměrně časté. Jako by právě teď ve společnosti dozrála doba k vypořádávání s často zamlčovanou minulostí. Šikmý kostel v kontextu podobně koncipovaných románů jednoznačně vyčnívá – jednak samotným tématem, jednak bravurní prací s prameny včetně orální historie, ale zejména díky nepochybnému talentu autorky, jež s řemeslnou zdatností propojuje osud jednotlivce s obrazem společnosti.“ Mirka Slámová, literární redaktorka a publicistka „U některých scén se mi písmena před očima zničehonic měnila na film – v téhle knížce čerstvě pokosená tráva doopravdy voní, pot v rozedřené ráně štípe, únava je k nevydržení a uhelný prach dusí. Jedno vím jistě: po přečtení Šikmého kostela se už na Karvinou, Ostravsko a Slezsko nebudu dívat stejně jako dřív. Ten kraj pro mě, rodilou Pražačku, získal dřív naprosto netušenou hloubku, barvu... a především historii. A Šikmý kostel se pro mě jednoznačně stává tím, čemu Anglosasové říkají eye­opener.“ Hana Pernicová, lingvistka, nakladatelská redaktorka a překladatelka „Šikmý kostel je po všech stránkách skvěle napsaný text, v němž se snoubí poetické pasáže se strohými, kde není jediné slovo zbytečné. Formou i obsahem výjimečný rukopis, který dává vzpomenout na dobu, kdy se psaly kompozičně náročné, ale zvládnuté velké romány plné emocí a silných lidských příběhů. (…) Autorka nešetří syrovými scénami, ale neuchyluje se ke zbytečnému naturalismu; je si dobře vědoma, že náznaky jsou často hrůznější než explicitní popis.“ Jiří Popiolek, nakladatelský redaktor, překladatel a publicista „... nejsou to ovšem jen osudy lidí v havířském kraji, na co autorka zaměřuje pozornost. Karin Lednická nastiňuje také historii slezského regionu a pohnuté události, které vypukly těsně po první světové válce. Čtenář s česko­polským konfliktem neobeznámený má nyní díky Šikmému kostelu jedinečnou možnost poznat všechny aspekty krvavé občanské války, na kterou dějepisci bůhvíproč zapomněli. Autorka konflikt popisuje jasně a srozumitelně, aniž by protežovala jednu či druhou stranu.“ Barbora Javorková, knihovnice a publicistka