Bůh zbytečnosti

Mladý Štěpán Baltazar se vrací do Čech, aby navštívil nemocného otce. Po otcově pohřbu se jeho život vinou jedné zbytečné neopatrnosti neuvěřitelně zvrtne. Hloupý dopis, zapomenutý v kapse saka, rozehraje nekonečný souboj dravého mládí a ukřivděného stáří, svobody a despocie, lásky a nenávisti, naivní upřímnosti a zvrácené touhy. Ale k čemu všechen ten urputný boj na život a na smrt, když nad vším lidským konáním se vznáší bůh zbytečnosti? Šachové figury Neffova psychologického románu z konce třicátých let minulého století rozhodně nejsou pouze černé nebo bílé. Naše sympatie zcela ovládne trýzněný Štěpán, budeme doslova vtaženi do děje, s otevřenými ústy budeme zírat na mladíkův zoufalý boj a budeme mu fandit ze všech sil, ovšem zároveň budeme muset přiznat, že zákeřná teta Věra určitě není jenom a pouze nenávistnou čarodějnicí, stejně tak že krásná paní Helena není jen bezduchou reprezentativní paničkou... Postavy románu se zásadně liší jakožto lidské typy, v pozadí dění však tušíme něco, co svorně hraje proti nim všem, co je oslabuje, sráží na kolena, co je tak bez ohledu na rozdílnost charakterů přece jen spojuje a zároveň nahlodává pohodlnou jistotu pohádkového happyendu Neffova příběhu.