Poslední sbírka krátkých povídek uruguayského autora. Vyrozumíme
brzy, že hranicí mezi budoucností a minulostí je tu smrt, ač
pohledy do budoucna to nejsou černé, ale ani úplně smířené a jen
nenápadně rekapitulující. Kdo si ostatně může dovolit o smrti
mluvit? Je k tomu věk kvalifikací? Smrt tu má podstatné slovo, ale
přece spíše než budoucnost sledujeme to, co se děje teď a tady.
Neboť dokud se budoucnost naší minulosti nestane skutečností,
nevíme o ní nic.
Svým civilním stylem a přívětivým vypravěčstvím byl Benedetti celý
život svůj, byť nikdy tak existenciální jako tentokrát. Přesto se
od všudypřítomnosti smrti v úvodních textech vrací závěrem i ke
svým směšným či snad melancholickým láskám, uskutečněným i jen
touženým.
Everly vždycky věděla, že je jiná. Dcera kazatele, vychovaná v dusivém prostředí náboženského společenství, kde byla magie hříchem a její vlastní schopnosti zakázaným tajemstvím. Celý život poslouchala, potlačovala svou sílu, a přesto cítila, že v ní dřímá něco většího. Pronásledovaly ji zlé sny a vidiny, volaly ji neodbytné temné hlasy – a pak přišla chvíle, kdy se její život navždy změnil. Callum, pradávný démon, je osamělý lovec božstev odsouzený k věčnému putování světem a k boji proti silám, které by zničily celý svět. Po tisíce let čekal na svou jedinou osudovou ženu – na čarodějku, která se mu zjevovala ve snech a mohla změnit budoucnost. Když se jejich cesty konečně zkříží, není to náhoda. Je to osud. Brutální vražda, dům plný magie, tajemství ukrytá za zdmi a odhalení, která zpochybní všechno, co Everly dosud znala. Callum ví, že se v Everly skrývá moc, která by mohla zničit jeho nepřítele – a že cena za její využití bude zdrcující.