Poslední sbírka krátkých povídek uruguayského autora. Vyrozumíme
brzy, že hranicí mezi budoucností a minulostí je tu smrt, ač
pohledy do budoucna to nejsou černé, ale ani úplně smířené a jen
nenápadně rekapitulující. Kdo si ostatně může dovolit o smrti
mluvit? Je k tomu věk kvalifikací? Smrt tu má podstatné slovo, ale
přece spíše než budoucnost sledujeme to, co se děje teď a tady.
Neboť dokud se budoucnost naší minulosti nestane skutečností,
nevíme o ní nic.
Svým civilním stylem a přívětivým vypravěčstvím byl Benedetti celý
život svůj, byť nikdy tak existenciální jako tentokrát. Přesto se
od všudypřítomnosti smrti v úvodních textech vrací závěrem i ke
svým směšným či snad melancholickým láskám, uskutečněným i jen
touženým.