Jsou obyčejní a topí se v tom až po uši. A právě proto jsou tak
přitažliví.
Kosťa se vrací z vězení a už mu moc času nezbývá. Cíba s Fošnou
nikdy pořádně makat nebudou, ať se z nich Rýma třeba zvencne. Tři
Marie si u vyschlé studny vyřizují dávné účty a na silvestra možná
všechno bouchne. Nejlíp je nakonec tomu nebohému kocourovi, který
nemá o svém údělu ani ponětí. Všechno kolem se mění a jisté je jen
to, že ne všem osud rozdal stejně dobré karty.
Hrdinové povídek jsou skoupí na slovo a svá tajemství, traumata,
lásky i naděje si pečlivě střeží. Málokdy si někoho pustí k tělu a
téměř nikdy nepožádají o pomoc. Za jejich mlčením a zdánlivě
bezvýznamnými gesty se zračí touha ještě alespoň jednou, možná
naposled, skutečně žít.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.