Spisovatel a doktor práv Bohumil Hrabal prošel řadou profesí:
byl skladníkem, výpravčím, pojišťovacím agentem, dělníkem v hutích,
baličem starého papíru. Myšlení autora spojovaného s živelným
vypravěčstvím a hospodskou historkou mělo ovšem i duchovní rozměr.
To, co pozorní čtenáři dosud jen tušili, potvrdil nedávný nález
nahrávek Hrabalových adventních promluv na faře v Libici nad
Cidlinou. Už jako sedmdesátník v nich Hrabal nejen odhaluje vzácnou
citlivost k posvátnému rozměru života, ale vykládá své odmítnutí
právnické kariéry a příklon k lidem na dně jako svou cestu "malého
krista".
Pavel Hošek je profesorem religionistiky na Evangelické teologické
fakultě UK. Soustavně se věnuje duchovnímu rozměru krásné
literatury, mj. v díle Jaroslava Foglara, E. T. Setona, J. R. R.
Tolkiena či C. S. Lewise.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.