Básníci a kosmonauté provádějí čtenáře esejisticky zpracovanou cestou myšlenkovým světem českého fyzika. Kniha je sbírkou textů z dlouholeté publicistické činnosti autora, která začala už před rokem 1989 v prostředí nezávislých periodik. Autor se ve své tvorbě věnuje široké škále témat. Kromě fyziky a logiky, které se v jeho díle prolínají, se zajímá o aktuální politické problémy, filosofii, ekologii a poezii. V knize najdete úvahy nad řadou palčivých otázek současnosti, jako je ochrana přírody, diskuse o vědě a víře nebo o pojetí demokracie. Autor se nebojí otevírat kontroverzní témata a nabízí originální úhly pohledu, jejichž východiskem je klasická vzdělanost v jeho rodinném zázemí, jeho vlastní přírodovědná studia a vědecká činnost i rozsáhlé životní i profesní zkušenosti. Kniha je určena širokému okruhu čtenářů, kteří se zajímají o svět kolem sebe a snaží se vidět jej v souvislostech. Jan Novotný svobodomyslně, často ironicky zpochybňuje plané rozumování nebo ukvapené závěry, a místo nich dokáže nabídnout vlastní originální přístup nebo řešení, často podpořené systematickým výzkumem nebo logicky vedenými úvahami. Text je prokládán historickými motivy a odkazy na klasická filosofická i literární díla, čímž čtenáři umožňuje rozšíření obzoru i nové promýšlení rozličných vztahů, uměleckých děl i otázek současnosti i minulosti.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.