Poéma Balčik vznikla před sochou bohyně Kybelé - majestátně a vznešeně sedící na trůnu, ovšem s uraženou hlavou. Hlava bohyně se do dnešních dnů v Balčiku nenašla, zbytky jejího chrámu pohltili developeři. V meziválečném období na Kybelé navázala rumunská královna Marie, když nechala postavit pod bílými skalami Balčiku Tiché hnízdo, svou letní rezidenci. Černé moře spojuje několik zemí a propojuje jejich boje a smrt, Balčik je místo těchto střetů. Kybelé sice byla bohyně, ale měla také jednu slabost - miláčka Attise. Jemu je sbírka věnována.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.